A jak to tak bývá, kde je virál, tam se brzy ozvou otázky: Je to ještě pocta, nebo už zneužití? Kde končí inspirace a začíná kopírování? A co na to zákon?
Ghiblifikace a zákony
V Japonsku se tohle téma dostalo až do parlamentu. Poslanec Masato Imai se během nedávného jednání zeptal, jestli „ghiblifikace“ — tedy generování obrázků ve stylu Ghibli pomocí AI — nepřekračuje hranice autorského práva. A právník Hirohika Nakahara mu odpověděl tak nějak právnicky: „Záleží na okolnostech. Samotný styl chráněný není, ale pokud se AI výtvor příliš podobá konkrétnímu dílu, už by to mohl být problém.“
Jinými slovy — dokud AI „jen“ napodobuje styl, je to v pohodě. Ale jakmile by to začalo být zaměnitelné s konkrétní scénou z Cesty do fantazie nebo Mého souseda Totora, už se dostáváme na tenký led.
Proč to tolik řeší právě v Japonsku
Studio Ghibli není jen značka. Pro Japonce je to součást kulturního dědictví. Filmy Hayaa Miyazakiho mají status skoro až národního pokladu. Když tedy někdo „nakrmí“ AI tímto stylem a vypustí do světa stovky obrázků, které sice nejsou kopií, ale působí jako Ghibli „light“, lidem to prostě není jedno.
A ono to není jednoduché ani emocionálně. Představte si, že AI začne masivně generovat obrázky ve stylu Karla Zemana nebo Josefa Lady. Cítili byste hrdost, nebo spíš neklid?
Co bude dál?
Zatím to nevypadá, že by Japonsko hned zakazovalo ChatGPT nebo další AI nástroje. Ale debata běží a je možné, že se časem dočkáme zákonů, které budou „stylovou“ inspiraci AI nějak upravovat. A to nejen kvůli Ghibli, ale i kvůli budoucnosti umění obecně.
Zatím je to spíš otevřená otázka než jasný verdikt. Ale už teď je jasné, že když AI začne tvořit krásu, musíme si položit otázku, čí krása to vlastně je.
